Když to tak vemu, popisovat pěkný zážitky z festivalu, jak filmy byly krásný, záživný a poučný a že se ani jedno promítání nějákým šílenym způsobem nepodělalo by byla lež, a hlavně asi pro vás dost nuda. Pro mě nejšílenějším zážitkem bylo promítání filmu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid od Karla Vachka. A rozhodně za to nemohl jenom samotný film, ale třeba atmosféra v kinosále i mimo něj. Ale to bych předbíhal, začnem pěkně popořádku a proto vám zlehka nastíním synopsi k filmu, s mým menším komentářem v závorkách.
"FilmROMÁN o mimozemských civilizacích (tady jsem přestal číst, pač když jsou někde mimozemšťani tak mi to stačí abych to musel vidět, což se ale ukázalo jako největší chyba), které žijí nejen ve vesmíru, ale i na planetě Zemi. Snímek, klasika českého dokumentu, uvozozují citace ze slavné operety Mam'zelle Nitoche (nemám páru o čem je řeč), kterou konfrontuje prostředí kláštera, divadla a kasáren. Do nich vstupuje i režisér (možná stojí za to říct, že režisérovi dnes už je 72 let), který chce poznat a pojmenovat tenkou hranici mezi niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím (na druhou stranu slova jako bůh a náboženství mi stačí abych se k takovýmu filmu nepřibližoval a slovo institucionalizovaným nejsem ani schopnej přečíst..proč já to nedočetl do konce)."
Takže jsem po strohém přečtení synopse s menším nadšením vyrazil na film. Vzpomínám si, že mě celkem odrazovala 199 minutová stopáž, ale trošku se považuju za otrlého diváka, který ze sedmi a půlhodinovýho Satanskýho tango viděl už dohromady tři hodiny.
S kamarádkou zabíráme místa blízko dveří, pač co kdyby to nebylo ono, tak tam přece nebudem celou dobu. Po chvíli se ale ukázalo, že za náma sedí sám autor filmu a jeho blízcí přátelé a známí, kteří jsou všude okolo nás. Útěk se už najednou zdál býti trochu trapný. Nejvíc mě zaujala rodina, která seděla před náma, co si na film vzala dost malinký děti. Celý film rodičům lezli po hlavě a přehazovali si jak míče při volejbalu. Pač samozřejmě děcka jsou v odhadu na to jestli je film nudnější bo ne bystřejší než my, co už máme nějaký věk a oko na film. Tato rodinka měla s sebou asi nějakou známou, která byla minimálně opilá a trpěli ji její výkřiky před i při filmu.
No nic film se rozjíždí a já se snažím ty uřvaný děcka a šilenou slečnu ignorovat. Za mnou se ale rozeřve Vachek a huláká na celé kino: "Vypněte to, vypněte to! Co to je s tím zvukem!". Film se vypíná a my čekáme asi deset minut než se to znovu nahodí. Sice slyším pana Vachka jak říká že zvuk není o moc lepší, ale jeho kamarád ho krotí a povída, že lepší to tady asi nebude. Pro mě rozhodně nebylo. Zjištění, že film není moc o mimozemšťanech, ale o bláznivých věřících, a to opravdu těch hodně bláznivých, senzidebilech...teda senzibilech a podobných kreaturách, které ve mě vyvolávají pocity šílenosti a vzteku. Mimo to se přetrhla páska. Vydržel sem ty šílenosti poslouchat hodinu, ale můj duševní stav byl tak narušen, že jediné co ho v tu chvíli mohlo spravit byl Big Tasty Bacon z McD, takže beru roha (moje kamarádka zůstala dokonce za což ji hrozně obdivuju).
Mě to nedalo a po hamburgeru se vracím na diskuzi s autorem filmu. Ta ale byla rušena nějakýma třema ožralýma kreténama, kteří ve dveřích vyřvávali věci jako: "Píčo!! Tady už má dávno běžet něco jinýho." Já, zvědavý a v domněnce, že moje svalstvo by je mohlo odehnat, se běžím mrknout. Než tam doběhnu nějací silní muži a jedna slečna jim rozbili kapánek obličeje. Když sem tam doběhl, slečna plná adrenalinu se rozhorčí a řve na mě: "To je hrůza, chlapi jenom koukaj a já tu ty parchanty mlátím." Moje maskulinita byla najednou v hajzlu.
Takže asi tak...
